Libertarianismus je skupina politických ideologií, které vnímají osobní svobodu a autonomii jako svou ústřední hodnotu.[1][2] Libertariánské směry sdílí skepsi k autoritám a státní moci, liší se ovšem ve svých názorech na adekvátní ekonomický systém. Pro klasifikaci různých libertariánských směrů ve vztahu k vlastnictví a kapitálu je proto používáno levo-pravé nebo socialisticko-kapitalistické rozlišování.[3]
Pojem libertarianismus byl v Anglii uprostřed 19. století vykládán jako filosofické chápání osobní svobody.[4] Koncem 19. století se vykrystalizoval libertarianismus jako antiautoritářský, antistátní levicový směr vycházející z anarchistického výkladu socialismu.[5][6] Takzvaný sociální anarchismus sdružoval libertariánské marxisty respektive komunisty a libertariánské socialisty.[7] Ti usilovali resp. usilují o překonání kapitalismu a soukromého vlastnictví výrobních prostředků, které shledávají jako překážku k dosažení svobody, ve prospěch společného vlastnictví a samosprávy pracujících.[8] Anarchista Daniel Guérin se označoval jako „libertariánský socialista“ částečně proto, aby se zbavil negativní konotace anarchismu, a také proto, aby zdůraznil vazbu libertarianismu na socialistickou tradici. Také marxisté z řad nové levice jako Edward Palmer Thompson se označovali jako libertariáni, aby se tak odlišili od autoritářského, státního socialismu prosazovaného marxisty-leninisty.[7]
V polovině 20. století byl některými autory pojem libertarianismus rozšířen o některé pravicové směry jako anarchokapitalismus nebo minarchismus,[6] které na rozdíl od levicového libertarianismu prosazují tzv. laissez-faire kapitalismus a silný tlak na privatizaci a soukromé vlastnictví půdy, infrastruktury, výrobních prostředků a přírodních zdrojů.[9] Právě tyto pravicové směry se staly dominantní formou libertarianismu zejména ve Spojených státech,[8] kde je jako pojem používán příznivci volného trhu, přirozeného práva a redukce sociálního státu.[10][11]